foto1 foto2 foto3 foto4 foto5


facebook.com/tvsco
tvsco@email.cz

Tatra Veteran Sport Club Ostrava v AČR

Ostravský veteránský klub založený v roce 1971

Nový ročník se blíží!

Steel Ring TrinecDne 25. května 2019 bude startovat z Masarykova náměstí Veteran Rallye Ostrava 2019, která letos zavede účastníky přes Orlovou a kolem Těrlické přehrady do Třince, na závodní trať Steel Ring.

Odkazy

Tatra Trucks a.s.Fédération Internationale des Véhicules AnciensAsociace veteran car clubů AČRInstaForex Loprais TeamFiat 128 Fan ClubFullcom s.r.o.

News 2019 03 18V lednu 2019 uplynulo 25 let od jednoho z nejslavnějších českých vítězství v historii Rallye Dakar. Karel Loprais tehdy nejen podruhé ve své bohaté kariéře vyhrál kategorii kamionů, ale v kombinované klasifikaci s osobními vozy skončil na 6. místě. V celé historii závodu, předtím ani potom, takového výsledku s kamionem nikdo nedosáhl.

Počátkem 90. let dominovaly kategorii kamiónů na dakarské rallye italské vozy Perlini, které suverénně ovládli ročníky 1991 až 1993. Jedním z důvodů jejich technického náskoku bylo výtečné rozvržení hmotnosti mezi obě nápravy. Oficiálně byly Perlini homologovány už v roce 1987 jako upravený podvozek pro hasičské nástavby. Lhostejno, že v sériové podobě nikdy nikdo takový automobil neviděl.

Podobnou cestou se vydali i v kopřivnické Tatře. V průběhu roku 1993 vznikl prototyp závodního kamionu, založeného na projektu rychlého dvounápravového zásahového vozidla pro hasiče (tovární označení T 815-290 R75 4x4.1), jenž měl postupně nahradit přesluhující vozy Škoda 706. Jeho hlavním trumfem pro dakarskou rallye bylo umístění motoru daleko za přední nápravou, což spolu s rozvorem prodlouženým na 4 290 mm výrazně zlepšilo podélnou stabilitu vozidla a jízdní vlastnosti. Spolu s novým podvozkem (přední kola byla odpružena torzními tyčemi, zadní čtveřicí vzduchových vaků) byla ovšem homologována i dlouhá, čtyřdveřová kabina a krátká nástavba, vyrobená v tehdejší Karose (dnes THT) Polička. Dlouhá kabina se stala charakteristickým, byť netypickým, znakem všech závodních „hasičáků“.

Srdcem vozu byl vzduchem chlazený dvanáctiválec Tatra, typ T3A-930.70 o zdvihovém objemu 19 litrů a výkonu 400 kW/2 400 min-1 a 1 936 N.m/1 600 min-1, přičemž točivý moment přesahoval hodnotu 1 900 N.m v rozmezí 1 400 až 1 800 min-1. S ohledem na vyšší točivý moment bylo použito nejnovějšího provedení 10stupňové převodovky Tatra 10TS160, opět v kombinaci s dvoustupňovým sestupným převodem s řazením za klidu. „Hasičák“ byl vybaven dvěma palivovými nádržemi po stranách rámu, před zadní nápravou, o celkovém objemu 900 l. Celková hmotnost vozu byla 10,5 až 11 t.

Posádku tvořila samozřejmě legendární trojice Karel Loprais, Radomír Stachura a Josef Kalina, která od pořadatelů obdržela startovní číslo 401. První posádku doplňoval dříve používaný valník 4x4 s posádkou Zdeněk Kahánek, Bedřich Sklenovský a Vlastimil Buchtyár se startovním číslem 402. V bivacích tým doplňovali mechanici Milan Kořený a Petr Gilar.

foto clanek 061Obě Perlini se na startu objevila znovu, byť už s odlišnými posádkami, než bylo dosud zvykem. Řídili je trojnásobný vítěz Dakaru René Metge a jeho krajan Jacky Marvy. Ruský Kamaz se na startu objevil po dvou letech se dvěma šestikolkami, ale především historicky prvním čtyřkolovým kamionem Kamaz 49250 s osmiválcem Kamaz, uloženým uprostřed. Výčet favoritů doplňoval ještě Japonec Sugawara na malém, ale hbitém Hinu. Soutěž byla v roce 1994 poprvé a naposled koncipovaná jako jízda z Paříže do Dakaru a zpět, většina její trasy se nacházela v blízkosti afrického pobřeží Atlantiku. Celková délka byla 13 379 km, z čehož 5 536 km tvořila délka měřených úseků.

Evropské rozbahněné speciálky Tatry zvládaly dobře, v té první skončil Loprais třetí a Kahánek hned za ním, další dojeli oba o stupínek výše, bohužel na trase následné spojovací etapy Kahánkova Tatra havarovala poté, co se pod ní utrhla krajnice. Vůz nebyl sice zásadně poškozen, ale vyproštění převráceného kamionu trvalo příliš dlouho na to, aby se posádka stihla dostat na trajekt do Afriky. Pro zkušeného Lopraise a jeho posádku to znamenalo jediné: tenhle Dakar budou muset zvládnout sami bez pomoci v zádech, s vlastními zásobami pneumatik i náhradních dílů. A tak začalo velké Lopraisovo sólo.

Úvodní africká část se nesla ve znamení souboje Lopraise a Moskovkicha na Kamazu. Loprais zpočátku končil na druhém místě, ale v etapě do Dakhly drtivě zaútočil, dostal se na první místo mezi kamiony, a to už nikomu nepřepustil. Vedl před zkušeným Francouzem Versinem na Mercedesu a právě Moskovkichem, který, stejně jako celý tým Kamazu v dalším průběhu ze soutěže odstoupil. Loprais obsazoval zajímavá umístění i v absolutní klasifikaci s osobními vozy a ve dni volna v Dakaru už vedl soutěž kamionů s náskokem 2,5 hodiny. Posádka zde dostala dokonce cenu senegalského ministra dopravy pro nejlepší kamion. Jedinou zásadní technickou komplikací byl nedostatek pneumatik. Posádka se s defekty potýkala celou soutěž a opravovat jich musela neobvykle mnoho, celkem osm. Osvědčilo se obchodní nadání a známosti navigátora Josefa Kaliny, který od týmu Georgese Groinea opatřil hned několik náhradních plášťů pro další průběh soutěže.

Druhá polovina soutěže se odehrávala prioritně v mauretánských dunách mezi Dakarem a Atarem, a následně Nouhadibou. V této fázi odstoupil ze soutěže osobních vozů tovární tým Mitsubishi na protest proti zrušené speciálce, kterou jejich posádky jako jediné dokázaly absolvovat. Organizační zmatky jednu chvíli dokonce způsobily falešnou zprávu, že se v Africe Lopraisova posádka ztratila. Ale den poté už posádka Tatry s číslem 401 oficiálně figurovala na pátém místě mezi všemi automobily!

foto clanek 062Následující etapy už Loprais odjel na jistotu, dokonce již s pomocí druhého týmového kamionu, který se mezitím do Afriky dostal a vyjel týmovým kolegům naproti. V cíli, v pařížském parku Euro Disney, Lopraisova posádka slavila suverénní vítězství o 3:56 hodiny před Sugawarou na Hinu (Japonec nikdy Dakar nevyhrál, ale skončil pětkrát druhý, vždy za Lopraisem). Třetí dojelo Perlini, které pilotoval Jacky Marvy.

Suverénní vítězství Karla Lopraise vrátilo Rallye Dakar do televizních zpráv a na první stránky novin. Ani legendárnímu „létajícímu Holanďanovi“ Janu de Rooyovi se v roce 1987 nepodařilo skončit s dvoumotorovým Dafem v první desítce. Nikdy se to nepovedlo ani ruským Kamazům v jejich slavné éře. Svět se nestačil divit, sám Pierre Lartique, vítěz kategorie automobilů, označil Lopraisovou Tatru za „zázračné vozidlo“.

V ročníku 1994 se pro Lopraise sešly v ideální konstelaci všechny možné příznivé okolnosti: spolehlivý výkon posádky, skvělá navigace, bezporuchový vůz (navzdory mnoha defektům silničních pneumatik), zkušenosti, problémy všech soupeřů, včetně těch v kategorii automobilů. S výjimkou smolné havárie druhého továrního kamionu nemohlo na Dakaru toho pro Tatru nic dopadnout lépe.

Legendární posádka se ale po tomto fenomenálním úspěchu, bohužel direktivním rozhodnutím vedení Tatry, rozpadla. Josefa Kalinu pro následující Dakar nahradil mladý Tomáš Tomeček. Každý ročník je jiný, v roce 1995 musel Loprais o vítězství tvrdě bojovat až do posledních kilometrů, ale podařilo se! Další rok skončil Loprais těsně druhý a v roce 1997 soutěž nedokončil. Posledním závodním vystoupením legendárního kamionu byla Rallye Paříž - Dakar 1998, během níž byly posádky dvou továrních Tater přepadeny bandity a závodní speciál s SPZ: NJA 57-55 byl uloupen. Zmizel do tmy pouštní noci a už jej nikdy nikdo neviděl...

Karel Loprais se s Josefem Kalinou v jedné posádce potkali ještě mnohokrát - od roku 1999 tým už pracoval pod taktovkou Karlova mladšího bratra Milana. Oba společně ještě vyhráli v letech 1999 a 2001, poté mu další účast znemožnily zdravotní problémy.


Karel Loprais 70 let!

Můžeme si položit otázku, zda bychom rodilého Ostrávaka znali, kdyby Francouz Thierry Sabine nezaložil legendární maraton. Dnes můžeme říci, že Karel Loprais, Monsieur Dakar, proslavil soutěž u nás jako nikdo jiný.

Příběh započal sice datem narození, ale správný směr nabral v roce 1967, kdy v osmnácti letech nastoupil do národního podniku Tatra Kopřivnice. Nejdříve jako dělník, později automechanik a dotáhl to až na zkušebního řidiče. Během jedenácti měsíců najezdil při zkouškách modelu T 815 stovky tisíc kilometrů v libyjském písku. „Když se automobilka rozhodla zúčastnit Rallye Dakar, pozvalo si mě vedení firmy a sdělilo, že jsem prošel výběrem,“ vzpomíná.

Paradoxně začínal jako týmová dvojka za Zdeňkem Kahánkem. „Nasadili jsme tehdy dva kamiony s pohonem 6x4. Bojovali jsme o vítězství, ale chyba pořadatelů nás zavedla do bažin. Tatrovka je v zásadě konstruována jako terénní auto do složitých podmínek, ale 6x4 nebyl ideální pohon. Konstruktér Slávek Krpec vymyslel čtyřkolový náklaďák a s ním jsme dokázali vyhrávat, ať byla nástavba jakákoliv,“ vzpomíná a dodává: „Při poslední výhře v roce 2001 jsem řídil auto s označením Puma. Podle mého názoru, z pozice řidiče, to byl jednoznačně nejlepší terénní závodní kamion, jaký Tatrovka vyrobila.“

foto clanek 063Zúčastnil se devatenácti ročníků Rallye Dakar a pouze pětkrát nedojel do cíle. Na Dakaru zažil všechno. Šest slavných vítězství i neuvěřitelnou ztrátu výhry na pláži několik desítek kilometrů před cílem v senegalském Dakaru. „Lili jsme tehdy do motoru všechno, co bylo po ruce. Dokonce jsme do válců sypali i kafe!“ V jeho osudech můžeme pokračovat přes nehodu, jejíž následky se později ukázaly jako fatální a ukončily v roce 2006 fungování Karla Lopraise na Dakaru jako řidiče závodního kamionu. V několika dalších letech fungoval coby šofér novinářského vozu. Do Jižní Ameriky, kam se soutěž z Afriky přestěhovala, se už podíval „jen“ z druhé strany.

Náš klub má to štěstí, že nás s Karlem Lopraisem, kromě vztahu k Tatře, spojuje i lidské a kamarádské přátelství. Byl např. u začátků pořádání naší Veteran Rallye Ostrava, kdy společně s další legendou našeho motoristického sportu Františkem Šťastným odstartovali první tři ročníky naší rallye, dále se potkáváme na různých akcích a vzpomínám si, jak byli účastníci Veteran Rallye Ostrava 2016 překvapeni, když se za námi přijel podívat do cíle rallye...

Karle, vše nejlepší, a hlavně hodně zdraví!

Tvoji fanoušci a přátelé z Tatra Veteran Sport Clubu Ostrava v AČR


Karel Loprais:

  • narozen: 4. 3. 1949
  • stav: ženatý, manželka Danuše, synové Tomáš a Leo
  • bydliště: Frenštát pod Radhoštěm
  • úspěchy: Vítěz Rallye Dakar (1988, 1994, 1995, 1998, 1999, 2001), 10x na stupních vítězů Rallye Dakar, Vítěz 20 etap na Rallye Dakar, 2. v podniku Paříž - Peking (1992), 3. v podniku Paříž - Kapské Město (1992)
  • vítěz Ankety Zlatý volant (1992, 1995, 1996, 1999)
  • držitel Zlatého volantu za celoživotní přínos motorismu
  • Automobilový závodník století ČR (2000)
  • medaile Za zásluhy (2017)

PS: V červenci oslaví sedmdesátku i Josef Kalina (*14. 7. 1949). Gratulujeme!!!

Článek z časopisu Rally 01/2019 (autor: Jiří Vintr) doplnil a upravil vr
Podklady: kniha „Tatra v hlavní roli“ (autoři: Milan Olšanský a Radomir Smolka),
článek z webu „Karel Loprais slaví 70 let!“ (autor: Michal Štěpánovský, www.auto.cz/karel-loprais-70-let-zivot-pro-tatru-128312)

 

foto clanek 064

 

foto clanek 065

 

foto clanek 066