Tatra Veteran Sport Club Ostrava v AČR

Málo kdo si umí představit, kolik hodin trvá staré auto na veteran rallye připravit, vše možné zkontrolovat, dotěsnit, dobít, dohustit, doplnit, umýt, naleštit, kalhoty i košili nažehlit a s úlevou konečně vyrazit.

Na startu v Ostravě na Masarykově náměstí včetně soutěžících je možná tisícovka diváků, staré „erteočko“ - autobus dopravního podniku nebo nejmodernější radarem vybavená policejní Octavie k prohlídce, stánky k bezpečnosti silničního provozu, dokonce i česká televize. Zúčastnit se technické přejímky, koupit si vstupenky, stravenky, místenky, jízdenky, vše strčit do správné peněženky, přivázat startovní číslo a nastudovat itinerář trasy, jak projet správně pěší zónou (přitom nesmí vlát z kabrioletu vlasy), u rozpravy se řidič dozví, že na vítězství bude třeba ručně počítat průjezdní časy, uf, ještě že už se v 10 startuje, ženská, co vypadá, jako kdyby zrovna přišla z charlestoního večírku, jízdní výkaz kontroluje, druhá můj Božínku svíčku rozdává (asi kdyby proud došel?) a je ještě v rozvernějším kostýmku!

„Retro“ móda dámám sluší, alespoň polovina, možná většina pelotonu je stylově oděna. Náměstí se vrací opticky desítky let zpět, občas na vás dýchne i předválečný svět!  Dál u startu zkouška řidičské zručnosti a spolujezdcova odhadu přesnosti při zastavení blatníkem 10 palců od tyče - ukázka osádky koordinovanosti a ještě k tomu „tajná“ MÓDNÍ přehlídka „elegantnosti“. No byla tak dokonale Petrem V., moderátorem a zároveň „presidént de jury“ utajená, že o ní „nikdo nevěděl“, ale zbylé místopředsedkyně (Draža V. a Mončí L.) si poctivě značily hvězdičky a srdíčka k číslům Beze jména. A když pan generální vikář za diecézi všem účastníkům modlitbou požehná, startovní vlajka letí vzhůru, rallye začíná.

Vozidla vyjíždí z pěší zóny, ale trasa se křižuje s hustým provozem na hlavní ulici, navíc v tomhle odbočit do leva, no teda tak tohle se mohlo zrodit opravdu jen v podivné palicí, ale … ale kupodivu to jde docela plynule - s pomocí policie – ti z náměstí pomáhají - jsou prima chlapíci!  Sedm světelných křižovatek než na obchvat Ostravy – na Rudnou auta vyjedou, motorky to mají těžší, na nádrž si nikdo nepřilepil trasu, tož jak husy jedou i bloudí – jedna za druhou!  Ve Svinově pod dálnicí psychická úleva – znamená to, že účastník jede správně, když průjezdní kontrola čas nadiktuje a pokyn ke startu do jízdy stálosti dá. Teď by spolujezdec měl vědět, za jak dlouho skončí asi 1,3 km dlouhý úsek, který průměrnou rychlostí 38,25 km/h řidič má jet. Zdá se jako, že tu rychlost taky mohlo vymyslet jen pako, ale v předválečném vehiklu otáčkoměry nebývají, ručička rychloměru se plus mínus 10 km i více chvěje, tož je to číslo schválně divné, ať teoreticky nezvýhodní mladší auta – nebere těm starším naděje.

Z Velkých Albrechtic se jede cyklostezkou, zase nad dálnicí, ale je tu zahrada, vlastně park, Studénka, zámeček, příjemný lid a konečně chvíli klid. Vážně, vítají lidičky tancem, menší, střední i větší děvčata, hudba, pak koncert tamburášů „Brač“, mandolíny - člověk se zaposlouchá, zavře oči a je rázem na jadranu v přístavu, na Brači šumí vlny a bárky rybářů kolem se točí - nejedna duše byla unešená, některá i dojata. Vagonářské muzeum, prohlídka, budování železnic od Rakouska, založení „tatrováckých“ Schustalů druhé fabriky, ukázky výrobní technologie a drážní techniky, letecká konstruktéřina zmíněna a na konci v měřítku postavená dráha – vláčky, vagóny nákladní, osobní, speciální, prostě úžasné vláčky a vláčky. Pak testové otázky – mají se rozpoznat (nelogicky) aut obrázky. Ale ta auta jsou v expozici zobrazena, v testu textem doprovázena, stačí nepodlehnout prvnímu dojmu, zajít do stínu jilmu a logikou s pomocí Cimrmana můžou být správně „zodpovězena“.

Pustějov – to bylo několik rébusů najednou i za sebou:

a) zaparkovat víc jak 60 vozidel na plochu házenkářského hřiště tak, aby vozidla mohla průběžně přijíždět, obědvat, s maličkými si na DNI OTCŮ pohrát a vyjíždět,

b) zdánlivě největší problém byl ve velikosti porce – dětská byla dvojnásobná poledního menu a „normální“ měla kousek svíčkové, ovaru, tlačenky a půl jitrnice – gramáž 450 nešlo „zbaštit“, ale hostící sokoli připraveni byli, stačilo je požádat a nesnězené kousky na svačinu sebou hezky zabalili,

c) pár děti kreslících pak na tom hřišti do aut naložit a na projížďku okruhem přes Kujavy kolem polí zpět do Pustějova – na druhou jízdu stálosti s nimi vyrazit, ale..

d) ..ale osud bývá někdy ironický. Hlavní pořadatel, profesně hrdý na své systémy řízení, zahrnujíc téměř všechna rizika, předvídajíc téměř náhodné proměnné či chování publika, usilujíc o téměř nákladově dokonalá řešení, majíc na hlavní třídě čtyřnásobné jištění, se rozhodl vyzkoušet paralelní start prakticky, kdy vozidla budou z 1. a 2. směru v minutovém taktu souběžně najíždět, vedle sebe 2. směrem startovat, od 3. směru se vracet a ze 4. směru se doplňovat. To vše s pevnou vírou, že nejen on, ale i 12 pořadatelů se v těch čtyřech směrech orientovat dokážou. Nějakou dobu to i přes zbloudilce fungovalo, než se jedno vozidlo vrátilo z 5. směru, tj. z 2. protisměru, tedy vlastně ze směru, odkud jej „systémově“ nikdo nečekal. Pak druhé, za chvíli třetí vozidlo „zmatkovalo“. Ukázalo se „na štěstí“, že chyba „nebyla v systému“, ale řidič, který vezl dítě na projížďku prostě zapomněl, že před sokolovnu vyložit dítě se vrátí okruhem, proto přerušil jízdu stálosti, „protisměrně“ se vrátil, protože měl strach, aby mu cizí dítě v autě nezůstalo
(pro děti zážitek na celý život + doufám poznatek, že v reálu je svět lepší než za počítači,

e) avšak na štěstí plány B nepotřebné někdy fungují velice potřebně – moderátor Jiří J. mezitím představoval vozidla, vyprávěl s jezdci vtipy, publikum poslouchalo technické střípky, některá auta elegantně, jak na přehlídce „parademarschem“ proplula, jiná se usouženě v koloně trápila, ale jiná si zakázaným sprintem všechny koníky řádně propnula a aby to bylo spravedlivější, tato průjezdní kontrola všem jen jedním bodem oceněna byla. Záhadou bylo ztracené „družstvo“ motorek, na oběd dojelo, ale pak je nenašel žádný zvěd. Ukázalo se, že chlapi jeli sice v správném směru, ale pak špatně odbočili a omylem vyrazili rovnou na Fulnek!

Víra, naděje a láska. Toto byly zvláště bonifikované odpovědi na otázky symbolů z kostela Sv. Trojice nad Komenského náměstím. Nebo-li kříž, kotva a pohár byly symboly nad a pod kazatelnou a fráteři Pallotini se zájemcům o výklad o těchto skulpturách nebo o bibli na freskách zmínili. I „ateisti“ podlehli barokní nádheře, v té atmosféře došel jim dech a zapálili (od startu) svíčky. Pak Komenského památník, pro zájemce s průvodkyní, která vítala i Komenského potomky, duchovně a hlavně morálně opět lepší jiný svět. Pak skládačka pro odlehčení. K tomu celou dobu hraje, snad i Ježkovy melodie Spálovský dixieland, přerušený jen dvakrát „charlestoním“ tancem a humoreskou fulneckých dívek a žen. Prostě druhá oáza, nebylo třeba ani kafé ani růžového vínka, stačilo sednout, koukat a poslouchat, duše sama se začala regenerovat, jak po dešti rostlinka. A těch pár kapek tam pak sic způsobilo posluchačů nedostatek, ani do znovupostaveného Sv. Josefa na prohlídku nedorazili, ale jejich škoda, sami sebe o „Miracoli“ – o tamní zázraky se připravili. V Tošovicích se prověřovala zručnost soutěžících – do limitu pravé i levé závity matiček různých průměrů na správné šroubky našroubovat, dítka si v mezičase mohla na dráze za bobovat. Pravda, déšť to ježdění přerušil, ale ty natěšené příliš nerušil.

V cíli na Klokočůvku vedle Odry, obsluze na chvíli došel dech, naštěstí ne proud, Benovi sebranci tak ozvučeně country hráli divákům a vedle Panenky Marie ve skále množily se z Ostravy dovezené svíčky. OCENĚNÍ za ELEGANCI převzali Krčmářovi z Vřesiny z Tatry „Hadimršky“, stejně tak „mladí“ Henzelovi ze Studénky z „cylilinku“ Aerovky a Nuzíkovi z Ostravy-Poruby z Mercedesu „žraloka“. Zvláště elegantní byli dále Hertelovi z Hlučína, oděv, vůz a styl chování - radost pohledět, vítězové kategorie vozidel do r. 1945 na francouzském Salmsonu z r.1936. Paradoxně absolutních vítězů měli pořadatelé teoreticky několik – Andrzejakům z Řepiště, co by soutěžícím spolupořadatelům (byli u technické přejímky, registrací hotově a realizovali „matičky“) kontrolorky výsledků (Draža V.+ Leila M.) neuznaly body za poslední disciplínu – za matičky. Jen pár zasvěcenců mohlo vědět, že tuto disciplínu realizoval jejich cca desetiletý David a že hlavní pořadatel přehodil u testů kódy správných odpovědí, ale na normálního soutěžícího by muselo působit nedůvěryhodně, kdyby soutěž ostravského tatra klubu vyhrál „kupodivu“ člen-pořadatel z téhož tatra klubu.. Největšího počtu bodů dosáhl a celkovým VÍTĚZEM se stal T.KYSELÝ z Opavy na Jawě z r. 1968, který jako jeden z mála dokázal vítězství zopakovat (vyhrál i v 2012!). A z mého pohledu absolutní morální vítězkou byla H. Juchová z Kozlovic v malém fiátku z r. 1964, protože ta ženská porazila všechny chlapy s výjimkou T. Kyselého! Ale porazila by i jeho, jenže mitfára ji na startu nenavigoval, asi dělal fotky nebo úplně dezertoval. Takže paní Hanko, čtete-li tyto řádky, příště lepšího spolujezdce nebo míň fotek, aby vám absolutní pohár o bodík „neutek“:)) A na důrazné prosebné naléhání stejně tak promoklých pořadatelek (Adél B. i Lucky V.) byla dodatečně vyhlášena nová kategorie a za vytrvalost delší dvě a půl hodiny i v dešti byl navržen handicapovaný mládenec s doprovodem, co by NEJSTATEČNĚJŠÍ DIVÁK a tomu tleskali všichni soutěžící.

Žádná makrela se na večeři ulovit nenechala, za to ale treska na vzduchu prima chutnala a večerní koncert? Končil snad symfonií, akordy sedmi kytar, bendža a houslí, muzikální harmonií.

Závěrem pak dovolte zmínku o nákladech - výše uvedený program s pořadatelským zajištěním stojí (pokud by se mělo vše platit) zjednodušeně cca 2.000 Kč na vozidlo (o dvou osobách), přičemž startující platí cca 200 přímo pořadatelům + cca 400 na oběd, vstupné, jízdné atd., dle toho co si objednal. Těch cca 1400 Kč rozdílu pořadatelé buďto dokážou nějak zajistit a nebo ten soutěžní, divácký, dětský, hudební, taneční a jiný podpůrný program musí pořadatelsky omezit. Bez partnerských obcí a měst, zakomponováním programu pro diváky a recipročně jejich finančním přispěním, nelze pořádat akci mnoha dimenzního rozsahu.

Proto prosím věřte, že zejména Moravské Ostravě a Přívozu, Studence, Pustějovu, Fulneku, Odrám, Ostravsko-opavské diecézi, dalším a dalším lidem dobré vůle, firmám a muzeím a R. Ledvoňovi patří upřímné POŘADATELSKÉ PODĚKOVÁNÍ.

PS: Autor článků se za pseudonym neskrývá ani zodpovědnosti se nevyhýbá, jen popisuje kolektivní dílo. Navíc záměrně nepoužívá o rallye hodnotící adjektiva, protože byl hlavním pořadatelem.